S klidným srdcem nechat odejít to, co už nám neslouží. Co nepotřebujeme, třeba nás i trápí a zatěžuje v dalším rozletu. A nemusí to vlastně být nic hlubokýho, může to být i naprostá kravina. Ono vlastně nejde jen o minulost, ale i o přítomnost. Přijmout věci tak jak přicházejí….
Když nenecháme odejít to starý, není prostor pro nový. No jo, ono s to lehce řekne, ale je to tak těžký kolikrát. Možná totiž ve skrytu duše nechceme aby TO odešlo. Ikdyž nás to tíži, tak si to podvědomě držíme a hýčkáme, rejpeme se v tom. Někdy to nejde pustit tak snadno, někdy to čas vyřeší za nás a je klid.
Nechat odejít to, co nám už neslouží bylo tématem dnešní společné večerní meditace. I ta totiž může být nástrojem k tomu pustit to, nelpět. Za sebe musím říct, že ač nejsem úplně ezo typ, tak jsem kolikrát překvapená, že když se náhodou zúčastním nějaké seance, tak se třeba i dějí věci. Čím to, netuším. Ale rozhodně jsou věci mezi nebem a zemí. V poslední době si všímám síly společné ženské energie #girlpower a tak mi přišlo fajn ji využít i v rámci našeho retreatu.
Co vy a lpění? Přijdete si někdy třeba nepatřičně urputný?
Comments